NÁŠ PŘÍBĚH
ANEB JAK VZNIKL BERANŮV GRUNT?

Jsme Martin a Markéta Beranovi, a na dohled Železných hor stojí na polosamotě náš rodový statek. Historie rodu Beranů je s touto zapomenutou krajinou Vysočiny úzce spjata už od léta páně 1651. Od té doby až do počátku dvacátého století je rod Beranů po mnoho generací označován jako „gruntovníci“. Proto jsme si s veškerou pokorou dovolili toto označení propůjčit a naši farmu jsme pojmenovali Beranův grunt.

 

A i když by se mohlo zdát, že naše cesta k farmě byla jednoduchá a přímá, opak byl pravdou. Po kolektivizaci zemědělství generaci našich rodičů na vesnici nic nedrželo, ztratil se vztah k půdě a odešli do města. Z nás tak byly „typické“ panelákové děti, které mohly jezdit na prázdniny na venkov za babičkou a dědou. Když zůstal rodový statek opuštěn, potkal ho stejný osud jako většinu chalup a začal sloužit především

k víkendovému odpočinku a útěku z velkoměsta.

 

Přes týden jsme oba žili prací v korporátu a nebo pro korporát, který nakonec svedl naše cesty dohromady. Možná to nebyly jenom naše cesty, co se potkaly, protože o pár měsíců později se nám narodilo první dítě. Rychlé životní a pracovní tempo se najednou muselo zpomalit a priority se začaly přeskupovat. Došlo nám, že rychlý oběd pro batole asi nevyřešíme ve fast foodu, a začali jsme se více zajímat o zdravé stravování. Byl to tedy první krok k tomu objevit kouzlo farmářských a biopotravin. Nakupování potravin a hledání farmářů se stalo naším koníčkem a vášní. Od kamaráda nám bylo doporučeno ochutnat biohovězí maso z farmy, kde chovali plemeno Aberdeen Angus. Po uvaření první omáčky

a vývaru z jejich masa jsme věděli, že obyčejné hovězí z řeznictví už kupovat nikdy nebudeme. 

 

Po narození našeho druhého dítěte (to bylo asi tou zdravou stravou :) ) nám pražský byt začal být malý a my jsme začali hledat nové bydlení pro naši rodinu. Onehdá o víkendu jsme seděli na zápraží našeho statku, poslouchali zpěv ptáků, sem tam narušený projíždějícím traktorem, pozorujíc srnky na zahradě, jak si děravým plotem chodí tam a zpět, když jsme si řekli, že tahle harmonie se dá pozorovat do nekonečna a že se nám zpět ani nechce. To byl první krok k jinak nesmírně dlouhé a náročné cestě.

 

Je tomu už nějaký rok, kdy jsme si přivezli pár jaloviček plemene Aberdeen Angus a za vsí je vypustili na nově zbudované pastviny. Zdravý vzduch jim zřejmě svědčil jako nám, protože za pár měsíců už nám na pastvinách těch kusů běhalo o něco více. Teď už je z toho celkem slušné stádečko a tohle skvělé maso už není jen pro naši rodinu, ale může si ho koupit kdokoliv.